Poklad

Putování životem je jako hledat poklad a odpověď v něm. Klíč je přitom pořád s námi, jen najít truhlu co odpověď dá mi. Roky letí, pořád nic a on hledá čím dál víc. Začíná se všechno motat, ani neví kde má už kopat. Když dochází ke sklonku sil, tak teprve to pochopil. Někdy člověk hledat může, ale v tom jakoby přišla silná bouře. On hleděl přitom stále k zemi, ale cítí velké změny. Úder blesku v jeho srdci, otevřel mu jeho oči. On zvedá hlavu směrem k nebi a v tom vidí všechny odpovědi. Natáhne ruku, zvedá se, při prvním slově koktá se. Při pohledu do jejích očí, ty jeho slzou štěstí brečí. Galaxie, které vidí, vždy byly tou správnou odpovědí. Jejich hloubka velká byla, no úplně ho pohltila. On nechal se unášet stále dál, aby už nikdy jí nehledal. Natáhne se k němu ruka, on začne dýchat fakt z hluboka. Její dotek jako Slunce, co hřeje ho přímo u srdce. Chytne ruku, úsměv září a v tom propojí je ta síla navždy. Přijde sladké polibení, pro srdce skvělé uvolnění. Všechno co kdy hledali, najednou oba měly. Kouzlo, které funguje, jenom tam, kde láska je. Proto jejich spojení bude navždy překrásný.