Prasklá pouta

Sedím v rohu s cigaretou.. Mysl mám však již odkrytou. Doufám, že bude se ti dobře spát, tohle není legrace, ale špatný fakt. Nechci ti jen ubližovat, když se vlastně neznáme.. Ale bylo to bláznivé a překrásné.. Líbí se ti oči mé? To proto, že jsou zničené..mají sice jiskru svou, ale pro srdce tu již nejsou. Srdce temné, kamenné.. Co nechce být teď otevřené.. Proto asi lepší bude, když zítra si každý svou cestou půjde. Asi mě teď proklínáš, ale já nejsem ten správný, i když to teď nevnímáš. Mám tě vážně tolik rád, že to musím udělat. Dáme tomu třeba čas, ale pochopím, když už nikdy neuslyším tvůj hlas. Byla jsi jiskrou, která hřála, kdykoliv jsi se na mě podívala. Jenže ruiny, které mám, teď těžko v zámek udělám, proto musíš pokračovat, nemůžu tě již zatěžovat. Jestli jsi došla až sem, děkuji ti byl to krásný sen.