Jedu smutnou podzimní krajinou,
holé stromy míhají se kolem,
mé city k tobě nikdy nezhynou,
vystoupím a projdu se polem.
Bláto se mi na boty lepí,
zamyšlen kráčím a nic nevnímám,
střípky lásky těžko se slepí,
jen na to krásné - teď vzpomínám.
Nevadí mi déšť ani samota,
co jsem si zavinil, teď mám.
Snad vadila mě tvá dobrota,
takhle to osud zařídil nám.
Zcela zbytečné je dnes litovat,
čas nikdy nevrátí, co vzal,
proč nechtěl já tebe milovat,
to osud, jiný příběh nám psal.
PeopleSTAR (8 hodnocení)