Only you.

I přes všechny rány, které mám,
snů svých se nikdy nevzdávám,
jizvy, které nejsou vidět bolí,
pravda není, že čas je hojí.

Vzpomínat budeš dlouho dobu,
některé vzpomínky si vezmeš do hrobu,
věci, na které nikdy nezapomeneš,
jednou za čas si na vše vzpomeneš.

Ať budeš chtít či nikoliv,
v ruce držet pistoli,
se slzami v očích,
čeho se tak točí.

Kam se dívat, jak jen jít?
Kolik sil má mi zbýt?
Jak dlouho budu muset věřit?
Jak dlouho budu muset soupeřit?

Život je hra, která nemá soupeře,
je to hra, která skrývá jen dveře,
jednou budeš vzpomínat, kudy jsi šel,
litovat, že jsi nešel tam, kam jsi chtěl.

Bude tě to mrzet ale bude pozdě,
sám sedíš doma a u ohně,
fotky v ruce, obličej skleslý,
oči, tak hrozně moc lesklý.

Smutek skrýváš za dobrou masku,
tvůj život visí na jednou vlásku,
ty to nevzdáš, půjdeš dál,
i kdyby ses sebe víc bál.

Sílu máš, i když o tom nevíš,
že jsi na dně si pořád myslíš,
bude dobře, bude líp,
zapal prosím další svíci.