Sny a skutečnost

Slunce zapadá za obzor a nastupuje noc,
s ní přicházejí překrásné sladké sny.
Odpusť ale - snad nechci zas tak moc,
jen lituji, proč nemohou být takové i dny.

Den za dnem jde a já neustále čekám,
kdy aspoň pouhý jeden den promění se v sen.
Ve snu se ráda od tebe laskat nechám,
vše ale najednou končí - přichází nový den.

Chodíš kolem, jako bys mně neznal,
hlava z tvé blízkosti se mi točí,
do pohádky snů, tam nás nikdo nezval,
pryč vše je, jakoby bičem prásknul kočí.

Splašení koně tryskem kolem běží,
bych je mohla zastavit, není v mé moci,
s tvým chladem jen vyrovnám se ztěží.
S tebou jsou sladké jen ty tmavé noci.

Probouzím se a stále tě cítím vedle sebe,
uvěřit nemohu, že to byl jen a jen pouhý sen.
Ten se rozplynul a já stojím vedle tebe
a zase přichází obyčejný smutný den.

Sny s nocí odejdou a ze snů nelze žít,
jen ty tady zůstáváš se mnou stále.
Probuď se - vždyť ještě rádi můžeme se mít,
je ale ve hvězdách, jakou cestou půjdem dále.