Rozjímání

Dlouho přemýšlím, zda vstoupit mohu,
moje víra není až zas tak silná.
Přesto chci teď pomodlit se k Bohu,
má představa o životě byla mylná.

Představa o životě, snad i o lásce,
dnes už těžko z toho něco napravím.
Život jsem bral tak nějak v nadsázce,
netušil jsem, že tady se někdy zastavím.

Ticho kostela tak trochu mně zklidní,
snad ještě může Bůh odpustit chyby mé,
na mně hledí z hůry andělé vlídní,
jen bojím se, že neuslyším odpuštění tvé.

Sám tiše v lavici sedím a mlčky rozjímám,
co jen všechno v životě jsem pokazil.
Když vrátíš se, já s láskou tebe přivítám,
srdce bolí, jakoby nůž někdo do srdce mi vrazil.

Lásko má, nemohu na tebe už zapomenout,
odpusť a vrať se ke mně zpátky.
Co všechno sliboval jsem, můžeš mi připomenout,
já s tebou chci se vrátit zase do pohádky.