Společné dětství

Je to už dávno,
dávno co prvně jsme se viděli,
dávám tomu 12 možná i 14 let,
kdy říkal si, že by si zvládl obletět celý svět.
Byli jsme malí,
v létě si hráli,
se psi dováděli,
přes louku se naháněli,
na zdejším koupališti jsme blbli,
vůbec nic nám nebránilo,
pak přišli povinnosti,
radosti nám překazilo.
Bylo to fajn, každý rok v dětství se vidět,
mohlo být ošklivě, mohlo i pršet,
vídali jsme se spolu, ať už bylo jakkoliv,
brával si mě s sebou kamkoliv.
Bylo nás snad i pět, co nás takhle dovádělo,
ale zbyli jsme si už jen my dva,
ostatní snad někam utekli,
nic nám neřekli.
I přesto jsme si stačili,
dali jsme to v šestnácti dohromady,
láska trvá snad stále dál,
přeji si jediný,
aby si u mě jako v pěti letech pořád stál.