Spoutaná láska

Slunce pomalu za obzor klesá,
pospíchá dívka cestou kolem lesa.
V tom z černých mraků ozval se hrom,
klikatý blesk vedle ní zapálil strom.
Dívka v mdlobách na zem klesá,
ach, smilujte se nad ní nebesa.

Blesk za bleskem oblohou kmitá,
po cestě klapou koňská kopyta.
Pán nebohou k sobě na koně zvedá,
ve starém mlýně čeká před bouří spása.
Dívka mu v náručí strašně bledá,
kde se tu vzala taková krása.

Jakmile konečně pozvedla víčka,
vzájemně přeskočila lásky jiskřička.
Ona však náhle k odchodu se zvedá,
jestli se nevrátím brzy, bude se mnou běda.
Již nikdy nesmíme setkat se více,
tys pán, já pouhá, chudá jen nevolnice.

To ne, dovol ať s tebou jít smím,
naši lásku u tvých pánů vyprosím.
Za lásku příliš však vysoká cena,
mamon, intriky a zlo, to konce nemá.
Mnoho času uteče a zešediví skrání,
láska zlo přemůže, je to i mé přání.