Štěstí

Nikdy si štěstí odejít nenech!
Postav kolem něj vysoké hráze,
pak všeho truchlení zanech,
snad i dýchat bude se ti snáze.

Štěstí si musíš asi zasloužit,
jen tak samo nikdy nepřijde k nám,
marné je po něm i zatoužit,
druhou stranou otočí se k nám.

Štěstí, toť opravdu převeliký dar,
jen si ho správně nevážíš někdy,
často odhodíš jej jak nějaký cár,
pak ale zbytečně zpět voláš jej leckdy.

Když ale náhodou se vrátí zpět,
udělej vše pro to, aby tady zůstalo.
Začneš vidět veseleji snad celý svět
a přát si - by tu štěstí už ostalo.

Trápení a smutek si ruce podají,
celý svět jako by černý byl.
Někde v tichu si popláčem potají,
doufáme, že plamínek lásky tu zbyl.

Bychom aspoň mohli říci zase,
když se na nás usměje sluníčko,
že opět žíti chceme zase,
na život se zlobíme už jen maličko.