Vzpomínky

Když někdy zahledíš se do dáli,
nevnímáš, jak čas kolem tebe pádí.
Vzpomínáš, přemýšlíš a nevíš zda-li
co jednou už bylo - se ještě někdy vrátí.

Vzpomínky jsou jak těžké kamínky,
přicházejí, aniž člověk o ně stojí.
Přitékají jak nepatrné pramínky,
pak v mohutnou se řeku spojí.

Najednou jsou všude kolem tebe,
mnohdy si s nimi nevíš rady.
Rád bys je odehnal od sebe,
ale ony zůstávají stále tady.

I když vzpomínky jsou krásné,
vracet se k nim - to však bolí.
Netušila jsem, že tvé srdce zrádné,
to druhé věrné jednou zlomí.

To krásné zmizelo již dávno,
nemůžeš v nic dobrého doufat.
Po bezesné noci opět přijde ráno,
proto si nechtěj stále jenom zoufat.

S ránem snad jiné myšlenky přijdou,
sluníčko tě pohladí po duši,
dvě ztracená srdce opět se sejdou
a stejným rytmem znovu zabuší.