Zapomeň

Podzim po špičkách tichounce přichází,
vítr si s listím jen tak pohrává,
v tom čase najednou všem nám dochází,
že i ten život s námi si pěkně zahrává.

Když potom večerní soumrak nastane,
smutek vkrade se do duše najednou,
jen na nás potom je - zda zůstane.
Ale klid všude rozhostí se pojednou.

I když někdy podzimní větry dují,
občas přivanou i špatnou náladu,
usměvavé sluníčko zase rány zhojí,
ze smutného života udělá estrádu.

Vždyť to sluníčko tak krásně se směje,
snad měli bychom si vzíti z něho vzor.
Pak život i ta láska jinak hřeje,
zapomeň konečně na svůj věčný vzdor.

Zapomeň na vše, co někdy špatné bylo,
nepřipomínej si, kdy bolelo tě srdce,
vždyť trochu štěstí na dně ještě zbylo,
tak ať každou noc, spí se tobě sladce.

Odpusť každému, kdo snad ublížil tobě,
nevyhledávej nesváry a na svět s úsměvem hleď,
tak jedině klid pak najdeš v sobě,
nejkrásnější doba pro tebe nastává právě teď.