Střípky štěstí

Tak nekonečně dlouho na převozníka čekáš,
po zemi toužíš, kde jen štěstí vládne.
Že nikdy pro tebe nepřipluje - toho se lekáš,
nakonec člověk nad vším jen rukou mávne.

Bojíš se, že to, po čem jsi vždycky toužil,
rozplyne se, jako bys kouzelným proutkem mávl.
Tak jen vzpomeň si, pro co ses dlouhé roky soužil,
jen občas na malý střípek štěstí sis sáhl.

Nebylo ti dopřáno, abys ho měl celou hroudu,
dnes už toho všeho marně lituješ,
často a úplně sám musel jít proti proudu,
než poznal jsi, že někoho miluješ.

Jen ta láska s námi nezůstala tady.
Aniž jsi to tušil, potichoučku odešla,
na ní jsi nechtěl vidět vůbec žádné vady
a právě teď ta chvíle rozhodnutí nadešla.

Že chviličku malou jsi mohl šťastný být,
dnes už jen můžeš poděkovat za to.
Snad tolik jsi nechtěl - jen ty střípky štěstí mít,
ale dávno už víš, že láska má větší cenu než-li zlato.