Maličký domeček jako klícka,
na úpatí hor se krčí.
Daleko, moc daleko je od něj víska,
jen ti velikáni nad ním trčí.
V té malé chaloupce,
snad ani nikdo nebydlí,
smutno je jí - přeje si dokonce,
ať láska se v ní zabydlí.
Kde jednou láska přebývá,
tam domova je teplo.
Nikomu už smutno nebývá,
radost i štěstí do něho se vešlo.
Tak tu budou spolu žít šťastně,
dokud je nesmete sněhová lavina.
Někde snad udělali něco špatně,
pak ptát se mohou: "Čí byla to vina?"
Jako domeček z karet se rozboří,
po lásce, štěstí nezbude vůbec nic.
Plamínek lásky se zase jinde rozhoří,
sám o ni pečovat - budeš chtít víc.
PeopleSTAR (29 hodnocení)