Pomněnka

Na louce u potůčku vykvetly pomněnky,
stále mi připomínají barvu tvých očí.
Nač dnes mi jsou nějaké domněnky,
ten svět se snad čím dál rychleji točí.

Léta pádí přímo mílovými kroky,
rychleji snad než-li říční proud.
Já obávala se po celé ty dlouhé roky,
že láska jednou shoří jako troud.

Život se někdy nemazlí s námi příliš,
připraví nám i nejedno nemilé překvapení.
Že všechno zvládneš sám - to si jen myslíš,
ale neměli bychom být tak ukvapení.

Zadívám se na tu pomněnku skromnou,
přemýšlím - vždyť dnes už není kam spěchat.
Nakonec si utrhnu tu kytičku drobnou,
jako vzpomínku na tvé oči chci si jí nechat.

Vždyť v tvých očích jsem viděla celý svět,
všechno je dávno pryč - a dnes?
Já vím , za všechno může ten malý květ,
s pomněnkou o lásce si vypráví už jenom les.