Perníkové srdce

Srdce z perníku ti na pouti koupím,
je sladké a medem krásně voní.
Netušíš ještě - ale do cesty ti náhle vstoupím,
od té chvíle budeme žít pro lásku, jenom pro ní.

Je tak voňavá a sladká jako to srdce z pouti.
Nevnímáš ani, že lehounký vánek nám ji přivál,
držme ji pevně v náručí, když větry začnou douti,
jinak jak peříčko, by vítr ji snadno odvál.

Snad ji ubráníme a na pouť ji budem vodit,
tam přece kdysi začala naše láska,
dnes opravdu nevím, zda se mnou chceš ještě chodit,
já nevěděl, že z tvé strany to byla jenom sázka.

Jak zrádné to tvoje srdce lásko je,
oč lepší je perníkové srdce z pouti,
člověk zbytečně pak všeho lituje,
by tvé srdce pevné bylo - kovář by jej musel kouti.

Teď už vím, tohle se nikdy nestane,
pouť pojede dál a s ní odjede i má láska,
jen matná vzpomínka na ní zůstane,
nikdy ale neodpustím, že pro tebe to byla jenom sázka.