Tak dlouho někdo z nás se načeká,
po horách bloudí, kolem dravých řek.
A dlouho nepotkává člověka,
aby mu na prst navlék prstýnek.
Dál sněží, bouře dál se přeženou
a do tmy svítí bílý sen a se.
A jednou srdcem stojíš před ženou
a jméno její tiskneš na prsten.
Usměj se, lásko, třeba slzami,
když jméno vepsali jsme ke jménu,
my dnes to zlaté slunce nad námi
vzali jsme do dvou našich prstenů.
po horách bloudí, kolem dravých řek.
A dlouho nepotkává člověka,
aby mu na prst navlék prstýnek.
Dál sněží, bouře dál se přeženou
a do tmy svítí bílý sen a se.
A jednou srdcem stojíš před ženou
a jméno její tiskneš na prsten.
Usměj se, lásko, třeba slzami,
když jméno vepsali jsme ke jménu,
my dnes to zlaté slunce nad námi
vzali jsme do dvou našich prstenů.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jindřich Hořejší
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
Má matka mazlení ráda neměla. Jen jednou, to už pozbývala sluchu, jsem přitiskl...
PÍSNĚ - Vítězslav Nezval
Dva páry černých koní Přes krajky polštáře si rukou oči cloní dvě dámy v kočáře ...
Vyšel jsem dřív než hvězda ranní - A. S. Puškin
Marně jsem, miláčku, chtěl dále zakrývat znepokojivý chlad v rozčarované duši. O...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva