Jsi jako popelka, za oknem nesmělá,
oškrábeš námrazu, co na oknech ležela,
do sálu nahlédneš - zvědavá, žádoucí,
se závojem tak jemným, co utkali pavouci.
Buď moji popelkou, co hrách už přebrala,
co v krutém mraze a závějích zpívala.
Zpívala od smutku, doufajíc v naději,
že žije v pohádce kam dospělí nesmějí.
Každý je ve snech má, za to se nestydím,
až zavřu oči já, snad tě tam uvidím.
Na bílém koni a v šatech svatebních,
ač už jsem dospělý, snít přeci není hřích.
oškrábeš námrazu, co na oknech ležela,
do sálu nahlédneš - zvědavá, žádoucí,
se závojem tak jemným, co utkali pavouci.
Buď moji popelkou, co hrách už přebrala,
co v krutém mraze a závějích zpívala.
Zpívala od smutku, doufajíc v naději,
že žije v pohádce kam dospělí nesmějí.
Každý je ve snech má, za to se nestydím,
až zavřu oči já, snad tě tam uvidím.
Na bílém koni a v šatech svatebních,
ač už jsem dospělý, snít přeci není hřích.
PeopleSTAR (0 hodnocení)
Další příspěvky autora
Má holubice
Ruce rozpřáhni a do větru zapři se, na chvíli staň se sivou holubicí, krajinu ná...
Vděčný jsem
Slza někdy sklouzne po líci, když dojemné verše objevíš, tolik let už prošlo uli...
Manon
Jak Seifert stejné můzy mám, však na cenu Nobelovu nemyslím, lásku, život a smrt...
Ruce rozpřáhni a do větru zapři se, na chvíli staň se sivou holubicí, krajinu ná...
Vděčný jsem
Slza někdy sklouzne po líci, když dojemné verše objevíš, tolik let už prošlo uli...
Manon
Jak Seifert stejné můzy mám, však na cenu Nobelovu nemyslím, lásku, život a smrt...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva