Vzpomínka

Když se dívám na naše fotky,
v hlavě se mi přehrávají staré vzpomínky.
Slzy se mi derou do očí,
srdce mi smutkem poposkočí.
Vzpomínám si jak jsme byli šťastní,
teď si přelepuji jizvy náplastí.
Úsměvy a pohledy jsme si věnovali,
nyní by jsme se raději neznali.

Slza mi teď stéká po tváři,
kde jsi teď ty lháři!
Možná já byla ta co to ukončila,
ale tehdy jsem trochu alkoholu pila.
Moc si se tomu ale nebránil,
rychle si mě ze života odstranil.
Hlavně jak si mi tvrdil,
že nejsi jak ostatní zmrdi.

I když jsem milovala jenom já,
tak za tmy jsem byla tvá.
Přátelé jsme ale byli,
stále jsme to všude tvrdili.
Nikdo nemůže tvrdit, že jsme se neměli rádi,
Přesto že jsme si ubližovali.
Každá láska má jinou podobu,
tak se nevysmívejte našemu způsobu.

Každá láska nějak musí skončit,
ne každému to musí ublížit.
Nám dvou ale ano,
Už na mně nebudeš hrát jak na piano.
Já tě už nebudu nikdy držet v náručí,
Jen pouhá myšlenka na to, mně mučí.
Sbohem jsme si už dávno dali,
to neznamená, že jsme se s tím vyrovnali.

Ale dále já už se musím posunout,
To mě nedělá ale více rozumnou.
Mám na tebe jen otázku pouhou,
doufám, že se teď nestanu nesmělou.
Myslíš někdy na mně,
prosím, odpověz mi upřímně.
I kdyby odpovědět měla bolet,
aspoň se budu cítit svobodně.