-x Luna x-

Každou noc mě voláš,
víš že to nejde,
znovu říkám ne,
vždyť víš jednou se nakonec sejdem.
Vzpomínám na noc kdy měla jsem strach,
snažila schovat se před tebou v tmách.
Myslela že osvětluješ můj hrob,
že snažíš se mě ranit,
že ten úsměv je kosa
a ty mě jí chceš zabít.
Ještě tu noc, však zjistila jsem,
že mojím domovem, neměla nikdy být zem,
když zvedls mě k obloze,
za ruku vzal,
utřel slzy z očí,
celou noc se mnou protancoval.
Teď už vím že nejsem jedna z těch,
co mají po zemi chodit,
že patřím do tvého zámku,
ve svých zahradách máš mě za ruku vodit.
Že jsem tvá královna
a i přes to se ptám,
proč jsem tedy zde
a ty tam nahoře sám.
Vím že tam nahoře máš pro mě místo,
vím že tam nahoře, čeká na mě trůn,
každou noc za oknem hlídáš mé sny,
přes okno přihlížíš mým spícím rtům.
V těch snech toulám se světem,
plném cizích tváří,
co zabít mě lží,
nepřestávaj se snažit.
Přecházím vratké mosty,
k tanci vodí mě kostry,
sukuby k posteli mě vážou,
jak proti démonu kážou,
jdou proti mě s křížem,
staví kolem mě mříže.
Ale já to vše přežiju,
jen abych byla s tebou,
a až znovu se setkáme,
vím že vezmeš mě s sebou.