Vyšla si žena za ranního chládku,
belhá se o berlích na zahrádku.
Usedla za domem na lavičku,
měsíc již své žezlo předal sluníčku.
V travičce třpytí se ještě rosa,
vzpomíná v mládí v ní běhala bosa.
V dětství tě musí za ruce vodit,
bys naučil se vstát a chodit.
Ve stáří do dětství se vracíš,
často však svou pohyblivost ztrácíš.
Jak jen ten život zvláštní je,
mnohdy si děláš plané naděje.
A život bere a dává, dává a bere.
Musí být v životě opravdu
vždy jen něco za něco?
PeopleSTAR (1 hodnocení)