Za štíty hor zachází sluníčko,
vyprávěj příběhy moudrá sovičko.
Sova houká potichu a plaše,
spatřila vládce hor Krakonoše.
Seděl tam v horách u ohníčku,
zasněně sledoval zářivou hvězdičku.
Srdce tlouklo a vlas vzrušeně vlál,
snad ses nám pane nezamiloval.
Moudře a rozumně vždy jsi se choval,
chamtivé trestal a poctivým pomáhal.
Nyní se nadchneš při měsíčku,
pro jednu marnivou hvězdičku.
Její krása chladná a pomíjivá,
s pýchou jen na svět a sebe se dívá.
Sova si křídlem na čelo klepá,
pročpak ta láska tak často slepá.
PeopleSTAR (2 hodnocení)