Věc, jež mám na mysli,
slova jimiž číším výr,
a touhy co se opírají,
o kouzlo a jeho stín,
nemají žádný rým.
Zvyk, vypisovat své emoce,
zůstal mi jen hlas,
co je mým poradcem,
a tak ve vší kráse,
ponuře píši básně.
Nad všechen věhlas,
je má touha ukojit svou mysl,
a nabrat do plic nový kyslík,
abych dokázal říci,
jak a na co myslím.
jenže, né vždycky,
dokáži vysklít,
jak my hlava jiskří,
ze všech těch zjištění,
a v tom jak luk vystřelím,
co mě napadá,
aniž bych chápal jaká je má nálada,
i přesto složil jsem již mnoho povedených- Pravda.
Avšak, osud zasáhl,
a do mých nápadů,
zasadil pramálo rozumu,
a um jemuž jsem propad,
ničeho nedosáhl.
PeopleSTAR (0 hodnocení)