Kancelář na schodu, zatíná se do návodu, pomoci celému národu aby si zase dobře vedl, v dobách, kdy se se vším vezeme, jako bez otěže, protože se může člověk leda co dozvědět a prospět svou myslí, inteligenci šířit, by každý ve své duš...
Z houfu pod, drobotu, na oltář svým potomkům, zanechali zlom okolků, proč je nás tolik do počtu, bez vlastního rozpočtu. Pro škrt skvrn, snažíš se vždycky přeci, jako bys dostával lekci a v tom naši předci, uměli s mísit, vše čemu věřili...
Ve všech těch obratech, srdce prokláté, snad už po páté. Odhal co bodá tě a tomu postav se, jako štěstí v obálce, kam schováváš všechno, co nechceš postrácet, bys to mohl lépe snášet, těm co ti úsměv vrací, když krvácíš. Zapomínám co mi ...
Marná vrána, shání bez zábran, hned od rána, komu by mohla pomáhat a rozdat kus své síly, mezi ty v nich vidí, za dobré vzpomínky, měnit svůj čas cenný, jako náruč lidí otevřených, co se dokáží projevit a svou sílu soustředí, do jednoty...
Stohy těch dní, co jako nepoužité seno, leží na bedrech, prošlých chvil, kdy bylo potřeba říct víc a z žít se z předešlých chyb, než nezbyde čas, pro cit a čest, odhalit své srdce, jako vjezd a ne přejezd. V těle duch s jednotou mysli,...
Slunce a jeho kmit, jak tak snadno říct, že i ten můj svit, chce tě hřát a být ti blíž aby všechny ty tíže, ve kterých žijeme, dali se zvládnout příjemně, s výhledem na tu zář, jež doprovází nás. Když ve své tváři zahlédněš zármutek a nářk,...
Radši podpořím ty v kterých to vidím, do hloubek se ponořím abys tam nemusel ty jít a přijít s plnou náručí v očekáváni, že i ty ses tu zapojil, jako podat ruku bratrovy, co za snovil do své patroly, všech svých předků náhrobek, jako pahor...
Chci být hoden jejich pláče, cítit štěstí, když jsme spolu zase a smát se, každodenní rutině, v tempu poklidném, růst a prolínat se sliby, jež jsme si mezi sebou splnili. Jako ti co věřili a věděli, kde jejich kostel bude stát a že tam črní...
Na součty ve v z hluku, rád by se převlékl, by ne přeslechl, oddech lidí, když odpadává co srdce tíží a my jsme si blíž, každou chvílí, která spojuje naše bití. Když ctím víru do své vůle, slibem, že to nějak půjde, tak vzbuď mě, jestli ...