Někdy se vracíme, abychom si ověřili lásku a prsty vnořili do studánek, kde řeka začíná. Na návětrné straně oblohy si drsná země v čisté rose oči vymývá. Dál svítí staré stříbro havraní. A protivínský zámek mezi horama. A my pak u žulových let...
Zloba jež číší mé nitro, sčítá hněv, na který si musím zvyknout a polykat jejich chuť, jako všední ruch. Nastolit plnou mírou svou pozornost, k věcem co mají svojí hodnost a právem vedou ze svých cest, úspěch a přízeň nových hvězd, směrem kde...
Stanu se menším a ještě menším, až budu nejmenším na celém světě.
Po ránu, na louce, v létě po kvítku vztáhnu se nejmenším. Zašeptám, až se obejmu s ním: "Chlapečku bosý, nebe dlaň o tebe opřelo si kapičkou rosy, aby nespadlo."
Oči míjí- pojem schází, člověk vlídný- cestu stráží. Strach se šíří v závěji slz, jež se blíží k nohám brzd, co nám staví svojí tvrz, jako hlubokou strž, by zastavili náš růst a udrželi uzdu hladových psů, na hranici svých plánů, by každý zapo...
Jé ty- kody jak? Ukaž svou pravou tvář, smyslný snář, jež je budoucích brána, poznávat život s námi, chránit tak co je správný, soustavně šlechtit v duši místa prázdný, by bylo snadný, se každý mohl stát šťastný, v součásti role vlastí,...