Tajíš to celý život... nikomu se s tím nesvěříš... jen své duši se svěříš... někdy je zvláštní když ti někdo řekne tajemství.. tajemství jako takové ti mohou říct leckteří... ale to tajemství které máš v sobě...nikdy nepřiznáš.. jen ty se vněm vyznáš.....
Bývaly jsme ty a já.. ted jsem zbyl jen já sám... kvůli tobě ted nemocné srdce mám... bohužel došel mi slov víc ti v životě nedám.. myslím že pro nás hvězdy nevyjdou.. zoufale bloudíme nekonečnou černou tmou.. byli jsme spolu dlouho i chvíly... na t...
Jako lítost dává důvod pro smích... jako když růže zmrzla a je na ní sníh... ta zima ze které je vše bledé... tenhle život kde jsou lži velké... a co ta ubohá kytka která mrzne... kdo jí sebou vezme?... nikdo...zachrání radši sám sebe.. řeči o tom j...
Každého to čeká... Každý se toho leká... jak smrt vlastně vypadá?... to je pro nás záhada... může mít barvu růžovou?... a nebo černou?... ale proč by smrt měla mít barvu černou?... myslíte si že černá je barvou temnou?... já věřím ve smrt modrou....