Tvoje ruce struny hledí, kdykoli tě vidím hrát. Ani nevíš jak moc toužím, na jejich místě být jen já. Budu loutnou, budu harfou. Čímkoli si budeš přát. A při každém sladkém tonu, budu jako svíce tát.
Snad bojím se jen velice, že nepřekročím svoje hranice?! Strach a síla v sobě je, důležité nalézt oboje, však něco skryté ještě je, že nevyhrává se bez boje.