Ahoj liďy. Já sem standa. Bít novynář není sranda. Štěnice mám, pykle kuju, hrozně rát Ynvestyguju. Mám Audi na 10 splátek, pracuju pro mýstní plátek. Kvůly ďýře v rozpočtu hodně pýšu, málo čtu. Napsat sloupek na 2 lysty tvrdí chleba žurnalyst...
Zas tu sedím a chci psát jen veršů se mi nedostává je to úzkost co teď cítím snad je to tím že námět mě nenapadá? Zkusíme popsat lásku jak hřeje i bolí kterak umí přidělat vrásku jak člověka zlomí. I když proč psát právě o ní vždyť to dělá dne...
Říkají mi Golem a kde kdo mi vyčítá že život kolem málo se mne dotýká Že city skrývám za oči jakoby zmámené tak často slýchám srdce máš kamenné Začli mi říkat jak muži z hlíny a dále říkat divmý je, kdo je jiný...
Když před okny vykvetla třešňová větvička a já dneska nemůžu být vedle tebe posílám ti aspoň krátkou básničku a v ní májový polibek lásku a sebe polibek bys neuvadla,lásku abys o mne stála sebe abych splnil co jsi si kdy přála