Kralovno v cervankovem ranu otevri mi k srdci branu nech me vztoupit k tvemu srdci bud mou virou ku pomoci, bud mou muzou mojim snem moji silou krasnym dnem
Kdyz andel sletl na zem ,promluvil na mne tvym hlasem.V srdci mem strapenem vzbudil radost vzbudil sen.Sen v ktery jsem neveril dokud jsem Te nespatril jsi mou touhou po lasce cirou vodou v oazce jsi mim svetlem v temnem casu jsi mou virou v stesti krasu
Seznamili se oni u plaže jako vždycki kamen do vody on haže nemluvil s ni dloho ,moc začalo to vše kdyš byla kratka noc ona se šla projit plaži temnou najednou nebe zaplnily bouřkou černou on byl tam,pujčil ji deštnik svuj v tu chvily jeho pohled...
Stále doufám že přijde den, Kdy moje přání, nebude jenom sen, ten den,kdy dnešek bude zítra ale jediné co ted' mám je víra to je to jediný štěstí ,který prozatím neumírá..
Když psi tu vyjou na měsíc, mě napadá věcí na tisíc, možná něco o nás dvou, Nebo to proč tu lidi, pořád lžou, To proč na oboze, táhnou se mraky, a mě nezbejvá, než věřit na zázraky, Proč to v co věřím,neexistuje, Tak proč moje mysl pořád pochybuje?...