Břidlicí

Na míle daleko,
svou odvahu zavléknout
na den tvor co svolává sbor,
všech tých co tápají,
že jsem je do fronty nastavil
aby plni záplavy
v naději na lepší život
viděli v tom výhodu,
bojovat za to necítit se jako paka
a začít vyšlapovat a makat,
jako armáda proti ztrátám
co nám uniká jako celku,
každý sám tam venku,
bdělí být a věřit,
že soustředit se
znamená bouřit se
svému smutku
a nastavit tvář novým skutkům
k růstu vlastní duše,
tak blíž k sobě pust mě
a dokaž že se mýlili
když v tebe nevěřili
a všichni co ještě přežili,
tak jim nezbyde než následovat náš výhled,
běda hlas co ho pohání jenom chlast
a nedostatek pochopení
aby mi stálo za to to oslovení
k probuzení času co k tví v nás,
když se skvělími činy prolínáš
do lidské tvrze co tě přechová
aby tvá mysl nebohá
nedělala z tebe netvora
a ty si své schopnosti,
pěstoval jako bys osud zvěstoval
a co ti život dal
abys zapomněl jak si byl nevinný
než si dospěl
a vším čím si prošel,
přece nejsi osel,
takže vzchop se
a staň se tím co je potřeba udělat
aby tvá hodnota nebyla jen průměrná
a úděl na této zemi,
nadevše si cenil,
jako dar života,
kde si své nitro vychutnáš
na výsluní toho co si dokázal.