Kam se Casanova na tě hrabe,
ty jsi chronický záletník,
nechoď mi už domů srabe,
z tebe bude jednou trosečník.
Jenom chvíli jsem věřila,
že se trochu polepšíš,
tvá maska byla zdařilá,
sám sobě - dávno nevěříš.
Zavírám dvířka srdce svého,
tam ty už nikdy nevkročíš,
myslím, že bylo dosti zlého
a ty se jen do problémů namočíš.
To já se zbláznila do tebe,
ale nikdy jsi nebyl jenom můj,
chtěla jsem tě mít pouze pro sebe,
už tenkrát, něco mi říkalo - pozor stůj!
Tak to vždycky končívá,
když člověk si říct nedá,
pak velké zklamání prožívá
a porozumění jinde hledá.
Snad jej zase někde najdu,
to vůbec není konec světa,
nebudu stát někde vzadu,
chci zapomenout na kazisvěta.
PeopleSTAR (6 hodnocení)