Voláš mě z nejhlubších hlubin.
Vzpomínky světélkují
jak ploutve moudré ryby,
která si nalezla skrýši
před tíhou vod.
A mě jak hlubinnou rybu
z úkrytu vymrštil výbuch,
rozmetal poklady dětství
i prsten zásnubní.
Zmítám se na mělčině,
osleplá, bez paměti.
Vzpomínky světélkují
jak ploutve moudré ryby,
která si nalezla skrýši
před tíhou vod.
A mě jak hlubinnou rybu
z úkrytu vymrštil výbuch,
rozmetal poklady dětství
i prsten zásnubní.
Zmítám se na mělčině,
osleplá, bez paměti.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva