Už tušíš?

Ty jež ke mně promlouváš,
skrze řádky tajemné.
Moje činy omlouváš,
je mi to tak příjemné.

Slova hladí po duši,do ran však sypou sůl,
to je to, co se stane, když je citu půl.
Čeho jen chceš dosáhnout, otevři mi mysl svou,
jakou sílu lze stvořit spojením nás dvou?

Co vše jen si slibuješ počínáním svým,
opravdu se nelze vyhnout sítím tvým?
Jen pár řádků stačí abys poslal své pocity dál,
při mnoha ovacích cítíš se jako král.

Opravdu jsi tak pošetilý, že smýšlíš tak vysoko?
Jen si dávej pozor aby si nepadl moc hluboko.
Moc není všechno a jednou vymizí,
a ty přijdeš o svou provizi.

Jen dávej pozor na to jaký je tvůj kapitál,
ale myslím, že si s tím již počítal.
Nehledej hněv za mými řádky,
nemám zájem vytvářet žádné hádky.