Žár spaluje naši Zem
a vody v řekách ubývá,
sněhové závěje - to je sen,
na nebe člověk, smutně se podívá.
Nikde není vidět mráčku,
jen slunce, svou sílu dává znát,
na višni je plno špačků,
snad deště, dočkáme se snad.
Už jsem prosila dešťovou vílu,
by dopřála nám trochu vláhy
a nám opět dodala sílu,
o její moci, jsou celé ságy.
Celá staletí nad deštěm panuje,
snad se na nás trochu zlobí,
pak ale najednou, přírodu zbičuje,
tak co její krásu, vlastně zdobí?
Teď nevím ale, kde ji hledat,
snad někde spinká v mechu,
přání lidí, bych jí chtěla předat,
ale zatím po ní, není ani slechu.
a vody v řekách ubývá,
sněhové závěje - to je sen,
na nebe člověk, smutně se podívá.
Nikde není vidět mráčku,
jen slunce, svou sílu dává znát,
na višni je plno špačků,
snad deště, dočkáme se snad.
Už jsem prosila dešťovou vílu,
by dopřála nám trochu vláhy
a nám opět dodala sílu,
o její moci, jsou celé ságy.
Celá staletí nad deštěm panuje,
snad se na nás trochu zlobí,
pak ale najednou, přírodu zbičuje,
tak co její krásu, vlastně zdobí?
Teď nevím ale, kde ji hledat,
snad někde spinká v mechu,
přání lidí, bych jí chtěla předat,
ale zatím po ní, není ani slechu.
PeopleSTAR (8 hodnocení)
Další příspěvky autora
MAMINKA - Bohuslav Richter
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
Maminka, maminka. V tom jméně něha zacinká. To slovo je jak pohlazení, při němž...
PŘÍSTAV - Bohuslav Richter
Má ústa na tvá ústa patří. Tak je jen lodím, když přistávají. A korábům, když ...
PRELUDIUM - Bohuslav Richter
Žena když přejde tiše pokojem, klavír to tolik nepoví. A když se usměje, housle ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva