Hrádek

Ztlučen pražnou pečetí
abych každému rozsvítil
na motiv našich společných časů,
jimiž vroucně dřeš svou trasu
aby ve všem co jsi našel
uplatnil zranění,
jimiž jsi musel projít
a zdobí tvůj úsměv
v tom světě pustém,
jako vše co začne
až se celý napneš a z ocelíš,
jako by tě někdo pověřil,
rozevlát tu mlhu
a zahlédnout ve svém vzpuru
touhu žít šťastně a v bezpečí,
jako recepis co udáváš
aby tvá nálada byla jako bradla,
kde veškerá pravda zažene trápení
a tvůj deník či snář,
jako ochranný plášť tvých vizí
za kterými tvé srdce bydlí,
jako v kameni schovaný,
proto podání každému se ubránit
a postavit svou roli
do podvědomí na bitevním poli
a kdybys svolil,
tak bych dříve nebo později
dosáhl odpovědí
a proměnil své volání
v plod znalý přeživše
a vymýšlet plnou náruč objetí
aby si ten ve mě polepšil
a my se nikdy nerozešli
jako teď se pod to podepiš
a tvé rozpisy tě procvičí
na cestě do zlynčí.