JARNÍ TÁNÍ
Stojím u řeky, přetéká,
ker plné, vody výhrůžné,
dolů krajinou se valí,
co vnímám, není podružné,
jen mysl mou to kalí.
Vrby kol, jak by se bály,
ker, jejich zlověstnému
a výhružnému zpěvu,
mne v údivu nakloněnému,
k bezmocnému hněvu.
Vody kalné, burácí, spěchají,
vrby větvemi prosí,
snad ledy je žíti nechají,
nebo je do vody skosí,
na krách se myšlenky nosí.
Pod ledy nešťastné lásky končí,
zrada je jedem zrazeným
po velké lásce touha se tenčí,
život se zdá být zmařeným,
smrt není koncem blaženým.
Rozhledna pro rozhled stojí,
běž a rozhlédni se z ní kolem,
věř, jenom krásy bolesti hojí,
nebuď zrazeným v řece vzorem,
to ďábel tak své touhy kojí.
-oho-
sničky
PeopleSTAR (1 hodnocení)