Jsem prostě puberťák

Krásné květy okna zdobí,
tu krásu vykouzlil děda Mráz,
proč se milá na mě zlobí,
nedostala včas můj vzkaz?

Já ji přece o schůzku prosil,
možná, že tomu nevěří,
rád bych ji na rukou nosil,
jen ta láska - je jako pápěří.

Jen začne odjinud foukat,
odletí navždy kamsi do neznáma,
pak už můžeš jen blbě koukat,
já neposlechl, co radila mi máma.

Teď vím, že měla vždycky pravdu,
ale já jsem jenom blbý puberťák,
rozbořím jednou tu pomyslnou hradbu,
jak jsem dopad, ví už celý panelák.

Teď abych chodil kanálama,
stydím se, že mě dívka nechala,
ale vydám se na lov do neznáma,
ta zklamání nebudou přece trvalá.

Až já zase nějaké kvítko utrhnu,
už si jej budu opravdu vážit,
po hlavě se do lásky nevrhnu,
ale budu si jej, jak ostříž strážit.