I mrazivé květy na oknech pláčí,
to zavinilo zlaté sluníčko,
zrada na srdíčku tlačí,
naposled mě pohlaď - aspoň maličko.
Střípek těch květů v srdci máš
a ten chlad tolik moc bolí,
odešel kamsi společný sen náš,
chtěla jsem štěstí, jen kousíček malý.
Jako květy, pláčí i moje oči
a ty děláš, že to nevidíš!
Svět stále stejně se točí,
jednou budeš litovat, uvidíš.
Loučím se s krásnou vidinou,
nechám lásku v klidu odejít,
já věřila, že jsem tvou láskou jedinou,
jak jen tomu zklamání předejít?
Pohlaď mě ještě jednou, lásko má,
ať mi krásné vzpomínky zůstanou,
než všude rozhostí se tma,
pak smutné časy, věř, že nastanou.
PeopleSTAR (9 hodnocení)