Když noc čelem tvých retů dotýká se
a den očí vplouvá pod řasy
když ticho šeptem v sobě zalyká se
a slovo do tmy mrtvé lehá si
když země dýchá rosu do kalichu květů
a sýček rozhoupá zvon hnátou zemřelou
když tušíš dálku chvěním ve rtu
a chvíle dávno mrtvé znova jdou
když myslíš že jsi sám pod výškou hvězd
a sám pod hloubkou tmy a ticha
tu nejméně čekáš to co jest ...
že možná blízko - docela blízko láska dýchá
/Řečí země, 1941/
a den očí vplouvá pod řasy
když ticho šeptem v sobě zalyká se
a slovo do tmy mrtvé lehá si
když země dýchá rosu do kalichu květů
a sýček rozhoupá zvon hnátou zemřelou
když tušíš dálku chvěním ve rtu
a chvíle dávno mrtvé znova jdou
když myslíš že jsi sám pod výškou hvězd
a sám pod hloubkou tmy a ticha
tu nejméně čekáš to co jest ...
že možná blízko - docela blízko láska dýchá
/Řečí země, 1941/
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
ROZHOVOR - Jan Skácel
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
Jak se ti daří, můj milý? Jako stromečku, ke kterému přivázali ovečku, aby neza...
SMUTÉNKA - Jan Skácel
To až v září se stmívá, už bez sametu, drsně, naholo, po poli chodí smuténka a z...
POTOM - Jan Skácel
Potom je hospoda Na Ostychu krásně a tiše se v ní pije nestojí uprostřed dědiny ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva