Ó nespočetné krásy těla,
jež pro mne moje láska měla!
Když hleděl jsem jí do očí,
pokládal jsem ji za anděla.
Těch jejích sametových úst,
jež vždy se při polibku chvěla!
O jejích ňadrech řeknu jen,
že byla zářivá a skvělá.´
Ne, podruhé už nepoznám
tak božsky klenutého čela.
Do jejích tajů vcházel jsem
nábožně jako do kostela.
Když řekla: Proboha, již dost -,
tu toho teprve nejvíc chtěla.
Časem jsem na ni zapomněl -,
i ona na mne zapomněla.
jež pro mne moje láska měla!
Když hleděl jsem jí do očí,
pokládal jsem ji za anděla.
Těch jejích sametových úst,
jež vždy se při polibku chvěla!
O jejích ňadrech řeknu jen,
že byla zářivá a skvělá.´
Ne, podruhé už nepoznám
tak božsky klenutého čela.
Do jejích tajů vcházel jsem
nábožně jako do kostela.
Když řekla: Proboha, již dost -,
tu toho teprve nejvíc chtěla.
Časem jsem na ni zapomněl -,
i ona na mne zapomněla.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
PŘES ROVNÍK - František Gottlieb
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
A pak jsem viděl hvězdy. Čas mě zdravil, jak bych se modrým mořem plavil. A měsí...
PRAVDO DUCHA !
Pravdo ducha, sílo mroucích, nekonečný příslibe, ty, v níž nelze spočinouti jako...
STROM - František Gottlieb
Na koho myslí strom, když kvete? Sám stavíš si jej před oči, tvá metafora hledá ...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva