Klika

Stohy těch dní,
co jako nepoužité seno,
leží na bedrech,
prošlých chvil,
kdy bylo potřeba říct víc
a z žít se
z předešlých chyb,
než nezbyde čas,
pro cit a čest,
odhalit své srdce,
jako vjezd a ne přejezd.
V těle duch s jednotou mysli,
zjistil- jak to čistí
aby měl se vždy čeho chytit,
pro jednotu svých blízkých
a pro vše co cítím,
když jsou si lidé mezi sobou jistý,
jako by si mohl každý
a o každém vše hned zjistit
a ve všech svých zvycích,
objevit kým skutečně chceš být,
plynout jako jistota,
každému kdo to chce taky tak,
že se dá plavat na znak,
kde se sejdeme,
jakož to všichni,
co tam budou taky,
když jeden druhého
a v davu neztratil,
ve víře,
že se to množství,
spojí vším co si prošli,
jako by se nikdy nerozešel
jejich motiv společný,
být součástí,
toho co v nás doba ctí.