Krakonoš a sojka

Navštívil mě sám pan Krakonoš,
svůj revír, tak pečlivě si hlídá,
je vládce celých našich Krkonoš,
na cestách lesem, se sojka k němu přidá.

Je to přece jeho pravá ruka,
o všem ví, co se v lese přihodí,
z radosti na ni datel ťuká,
že donáší - její pověst poškodí.

Ale nemyslí to vůbec špatně,
chce opravdu jen pomáhat,
doufá, že nesnaží se marně,
vše z výšky vidí - nemusí se namáhat.

Zvířátka ji dobře znají,
ví, že je to hodná dobračka,
rádi jsou, že ji tady mají,
celý revír uhlídá - je to pěkná tulačka.

I Krakonoš rád přiznává,
že je velká pomocnice,
končí s prací, když noc nastává,
víc už nestačí, i když se snaží sebevíce.

Lesy uloží se ke spánku,
nad horami rozprostře se mlha,
ještě navštíví malou studánku
a rozloučí se s datlem, co po stromě šplhá.

Vše ponoří se do tmavé noci,
až časně ráno slunce ji probudí,
po celý den bude zase moci
hlídat a věřte, že se nenudí.