Zabloudil jsem v životě
až na kraj strmé propasti.
Sám jsem zůstal v samotě,
ze sebe - nemohu ji setřásti.
Kdesi v dáli, paprsek vidím,
bude to má záchrana?
Za své lži, teď se stydím,
nespím od večera do rána.
Odpusť mi to lásko má,
někdy se to tak semele,
s každým něco zacloumá,
věř, že ve mně, budeš mít přítele.
Láska už se ale nevrátí,
ta odešla a nezná cestu zpět,
na ni vzpomínky se neztratí,
jen při nich, srdíčko se bude chvět.
až na kraj strmé propasti.
Sám jsem zůstal v samotě,
ze sebe - nemohu ji setřásti.
Kdesi v dáli, paprsek vidím,
bude to má záchrana?
Za své lži, teď se stydím,
nespím od večera do rána.
Odpusť mi to lásko má,
někdy se to tak semele,
s každým něco zacloumá,
věř, že ve mně, budeš mít přítele.
Láska už se ale nevrátí,
ta odešla a nezná cestu zpět,
na ni vzpomínky se neztratí,
jen při nich, srdíčko se bude chvět.
PeopleSTAR (6 hodnocení)
Další příspěvky autora
LISTOPAD JE JAK VŠICHNI MUŽI - Zdeněk Janík
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
Stromy jsou jako ženy za večera svlékají list po listu než jdou spát a deštěm sm...
APOLENA
To ta moje Apolena, dostala mě na kolena. Myslel jsem si, že mě ráda má a ona za...
KRÁSNÝ SEN
Držel jsem tě v náručí a všichni mi tě záviděli. Kdo mně ale zaručí, aby mě smut...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva