Louky, rákos ve větru
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
svítí měkce nad vodami.
Plátek květu rozetru,
vůně touhami mě zmámí.
Jak oblaka nad městem
půjde lehounké mé snění
smavě oblečeným dnem,
zářícím od kuropění.
Stačilo by promluvit,
krok, dva kroky učiniti,
přelud plachý jako cit,
tělem stane se a vznítí,
vznítí ve mně neděli,
lačnými rty dýchající.
Vše se ve mně rozželí
po slově, jež měl bych říci.
PeopleSTAR (1 hodnocení)
Další příspěvky autora
KDO - Jan Skácel
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
Kdo rozdupal a zahodil tu růži na břehu řeky v které plyne čas Tam v modrém lese...
MALÁ NÁDRAŽÍ - Jan Skácel
Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají. Vždycky jsme malinko smutní na malý...
TRÁVA JAKO MY - Jan Skácel
Na konci léta okolo tratí hoří tráva neslyšným, bílým plamenem. Vagony míjejí a...
© Copyright 2009 - 2020 | provozovatel 5Q, spol. s r.o. | autorská práva