Nekončící stav

Na hraně pekla či ráje, nekteří lidé mě posílaj do háje, na planetě plných lží, jako pusa na prvního máje.
Občas mám chuť je krájet, závany lží, nepotřebné je dohánět.
Lidé jsou ruzní, jako v naší zemi kraje,
nemám potřebu je napájet, divá zvěř nebo špatné tváře, mocní či bezmocní mám je za lháře.
Jakube pověz mi co tě trápí,
ten špatný pocit co se ve mě mlátí.
Když vidím ty lidi co zvířata mlátí,
neboj se ona jim to karma vrátí.
Boží mlýny melou pomalu a jistě, tady támhle, ale i na neznámém místě.
A co všechno, co tvoří tenhle systém,
Politici, stádo ovcí na jistém místě.
Je to jak klíště, lidi jsou mocní, ale to až na příště, ten někdo to tu připravil jak hřiště.
A tak dávám do hry celé své srdce s určitou bolestí, nevím jestli vyhraju s touhletou leností.
Nedělám to, protože bych musel, nechci nikomu radit jen abych uspěl,
ty pocity mě derou k zemi, občas stavám s pocitem vinny, ale v hlavě mám určité vjemy.
Určité geny nejdou popřít, nevím kde se vzali musím se snima vzepřít, nejsem lepší, občas tu lítám, občas i brečím, to tvoří tu mojí cestu lehčí.
Je to jak počasí, občas prší,blesky bouře tě děsí, není nad to když v tobě slunce svítí, je to ve mě, tak v tobě to kvítí, ale právě člověk je tvor co to mítí.
A přece se točí, každému z nás jinde, a ne jenom v očích, to nehrotím, galaxie plná tajemství za tím si stojím.
Jako ten vojín, vytáhnu zbraň v podobě slovní. Nemám co ztratit, sem osoba co miluju, musím to vrátit, energie vypujčená, daruj jí dál, není v zivotě nic důležitějšího než tenhle nekonečný dar, neexistuje nikdo kdo by mi to vzal, plyvat to v podobě slov, tenhleten vál, můj osobní zlátý grál, a co renta, v životě se neztratím to je ta pointa!!