Celou dlouhou noc sedím ve vysoké věži a naslouchám podzimnímu dešti za oknem. neslyším zvuky lidského života, jen občas kolem spěchá opožděný poutník. Po ztemnělém nebi divoká husa podniká osamělí let. V chladné mlze cvrček volá. Voda žalostně kape z tonkových stromů a květy smutně vlají k deštěm nasycené zemi. Smutek rozjímá o světě. Bojím se jít do zahrady ze strachu,že uzřím pár motýlů vesele dovádět na slunci mezi květy.