Odejít

Vším tím čím procházím,
spoustu věcí nacházím,

kopance osudu sráží mě k zemi,
už nemůžu dál,
chci být v nebi.


Je mi zima,
studená zem,
kapky deště stékájí po mé tváři.

ŽE BY NEBE ZAPLAKALO NAD MÝM OSUDEM??

jak se takhle dál dá přežít?,
nijak!
raději nežít!


Měla jsem všechno co ke štěstí mi stačilo,
ale ve vteřinš se vše zničilo.


Proklínám den,
kdy poprvé jsem to zkusila,
v kolikati očí jsem se navždy zhnusila?


Žít s tím co říká si peří,
s tímto si člověk snadno věří.


Ztratila jsem tvář,
už nikdy v ní nebude oná zář.


Už neexistuju v tomhle světě,je to začarovanej kruh,
a já jsem v něm ten duch.


Všichni mě ted´ míjí,
v cestě jsem já co stíní


Déšt mě celou smáčí,
už nechci to stačí!!!

CHci být volná jako pták
a smrti čelem stát!


Nedokázala to a zradila ty,
co chtěli pomoct,
a vzájemně to zlo přemoct


víc než dost trpělivosti slz a sil do mě vložili,
ale místo vděku jen proklínání zažili


Já chtěla jinou cestou jít,
už nezbývá nic,
než v jiném životě začít žít

Do temné uličky se schoulím,
zavřu oči
nad bolestí co prodírá se skrz mou kůži


Skoro ještě dítětem tahle dívka byla,
proboha proč,
tolik o druhém břehu tolik snila???