Zasněnou krajinou,
tak ráda bloudím,
odešel jsi za jinou,
právem tebe soudím.
Květiny, ty netuší,
jakou bolest mám,
tady mě nic neruší,
tu cestu dobře znám.
Jenom moc rovná není,
zrovna jako láska bývá,
časem se všechno mění,
tak co nakonec mi zbývá.
Provází mě zpěvy ptačí,
sluníčko hladí mé vlasy,
přiznávám - to jen těžko stačí,
na souhlas, kývají mně zlaté klasy.
Večer se domů vracím,
setmělou noční krajinou,
o čase, tak často pojem ztrácím,
jen stíny mě k sobě přivinou.
PeopleSTAR (8 hodnocení)