Okolí nevydává ani hlásku
Okolí nevydává ani hlásku.
Čas najednou ustává.
Něžně klesáš do mé náruče.
Léta života nikdy nedosáhnou stovky,
přesto obsahují tisíce let smutku.
Když jsou dny krátké a nudné noci dlouhé,
proč se neprojít sám za měsíčního svitu?
Jasný měsíc znovu bíle září,
svítí na mou opuštěnou postel.
dlouho v ní ležím se svými myšlenkami,
trýzněn smutkem se převracím a nemůžu spát.
Sbírám šaty a procházím se tam a sem.
Hvězdy a planety na nebi se zamlžují,
hledí na měsíc a váhavě stojí sám.
Komu mohu svěřit své smutné myšlenky?
Šťastné dny se snad nikdy nevrátí.
Za chvíli naše loučení končí.
Neklidně zastavuji u kraje silnice,
váhavě si podáváme ruce.
PeopleSTAR (0 hodnocení)