Něžně vlnky s oblázky si hrají,
snad jim vyznávají svoji lásku,
proč tak často ale se ptají,
vždyť ony je milují na oplátku.
To šplouchnutí je jako pohlazení
a takhle to jde celá staletí,
tak oslavují spolu lásky nalezení,
k nim stesk Pána moři doletí.
I on se někdy na ně zlobí,
žárlivost s ním pěkně cloumá,
přesto některé vlastnosti jej zdobí,
v klidu jeho zrak, po hladině bloumá.
I on s vlnkami si hraje,
někdy silou svou je potrestá,
v jeho hlavě plán už zraje,
jen bouři, hromy nijak netrestá.
Kdo se v tu dobu na moři ocitne,
žádnou naději na záchranu nemá,
je zlý, ale za srdce jej to nechytne,
moře ještě rozbouří a zbude jenom pěna.
Moře bouří, větry vanou
i oblázky se tak trochu bojí,
snad do dáli volají - nashledanou,
všechny bolesti, nakonec čas zhojí.
PeopleSTAR (7 hodnocení)