Vzpomínky smetl čas

Mlha do vlasů mi padá,
jakoby vlas stříbrem kvetl,
tak často se člověk vydá,
do vzpomínek, které čas už smetl.

Zbytečně se snaží vzpomenout
na doby, kdy byl ještě mlád.
Je třeba všechny překážky odhrnout,
pak vzpomínky samy - přijdou snad.

Ale je vůbec na co vzpomínat?
Některé odletěly jako chmýří,
při některých musíš zuby zatínat
a s tím, člověk se těžko smíří.

Život si s námi často zahrává,
ničeho nás celkem neušetří,
jako kočka s myší, s námi si pohrává,
že je něco špatné - pak člověk větří.

A stejně s tím nic neudělá,
sleduje jej, jak na filmovém plátně,
jen další vrásky na tváři si přidělá,
prosí o lepší život - ale marně.

Nikdo jej nikdy nevyslyší,
tak ať se smíří s osudem,
jen nechtěj být tou myší,
vždyť tady věčně nebudem.